O mně
Ahoj, já jsem Ilka a tohle je trochu neuvěřitelný příběh vzniku ACID-DESIGNS
Začátky ACID-DESIGNS byly šílené, intenzivní, barevné a taky náročné. Tohle kreativní dítě přišlo na svět spontálně, komplikovaně a taky v bolestech. Chuť tvořit však byla silnější než všechny překážky, které mi život nachystal. Stálo to za to a určitě bych neměnila. Miluju svoji práci, zbožňuju šperky a baví mě dělat ženy krásnější.
A jak to všechno začalo? Opravdu to chcete vědět? Připoutejte se, milé dámy a pánové. Trochu neuvěřitelný příběh vzniku ACID-DESIGNS začíná. A pojedeme z kopce.
Vyhazov ze školy a osudové setkání
Hitparády válcovali Chemici s Hey girls hey boys a mě válcoval pocit, že nic nemá cenu. Psal se rok 1999, bylo mi 16 a moji rodiče se se mnou už týden nebavili. Vyloučili mě totiž z gymplu. Dny jsem trávila v čajovně, kde jsem usrkávala maté, hypnotizovala batikovanou výzdobu a přemýšlela nad tím, co dál. Během jednoho z podobných sedánků se mnou zapředl řeč sochař a sklář, který mi poradil, že bych měla zkusit studium na sklářské škole. Prý se mi tam bude líbit.
Nová láska – sklo
Za dva týdny jsem nervózně přešlapovala před budovou Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské ve Valašském Meziříčí, kam mě právě přijali. Celý svět skla mě pohltil. Vyzkoušela jsem si spoustu technik zpracování skla, ale technika fusingu - spékaného a lehaného skla a také pískování, mě na střední uchvátily nejvíce.
Upcyklace a jiné náramky
Během studia jsem díky kamarádovi, pracujicím s ocelí a laserem začala pokukovat po kovu a možnostech jeho zpracování. Navrhovala jsem náramky z chirurgické oceli s pískovnými grafickými motivy z i upcyklované šperky a náramky z bubnů od praček. Slovo upcyklace tenkrát nikdo neznal, ale lidi moje věci bavily a šly na dračku.
Sklo, DJ a Bořek Šípek
Nadšení z práce se sklem mě neopouštělo, proto bylo navazující studium Vyšší sklářské školy v Novém Boru jasnou volbou. . Prvně v životě jsem taky ucítila výheň sklářské huti, která mě učarovala a jasnou volbou ateliéru bylo hutní sklo a práce s píšťalou a také broušení skla. V té době jsem zkoušela technikou spékaného skla a také tiffany technikou vyrábět první barevné šperky. Ateliér hutního skla pod vedením ak.soch. Václava Machače byl pro mě splněný sen hraní si se sklem. Inspiraci jsem hledala v přírodě, v její neuvěřitelné pestrosti, dokonalosti a geometrii. Trávila jsem hodiny v botanické zahradě, ulítávala jsem na rozmanitosti podmořského světa (který jsem v té době ještě neznala naživo). To mě inspirovalo. Pestré, kysele barevné až jakoby imaginární světy, ve kterých není nic nemožné. A protože bylo načase vybrat jméno pro mou tvorbu, volba padla na „ACID-DESIGNS“, jméno, které v sobě mělo všechno z popsaného.
Můj tehdejší přítel byl DJ, hrál na akcích v Evropě i v Asii a já cestovala s ním.
Pozor, tady ACID-DESIGNS
Měla jsem chuť studovat dále a tak jsem se vrhla na studium Environmental designu v ateliéru Bořka Šípka na Technické univerzitě v Liberci. A taky jsem se přestěhovala do Prahy. V té době jsem stále tvořila užitné objekty ze skla a náramky z oceli. Studium Environmental designu bylo fajn, ale když si jednou přičichnete k životu na cestách, je těžké zůstat na místě. Cesty do Číny a Venezuely byly divoké. Kamarádi si otevřeli hudební klub v Praze a já si na dva roky vyzkoušela i práci za barem, ale divoké večírky a práce za barem nebyly to po čem jsem v životě toužila a tak jsem s batohem na zádech odjela do Thajska, cestovat a také se poprvé potápět. Celý ten nový vesmír pod vodou mě naprosto uchvátil. Zamilovala jsem se do podmořského světa tak moc, že jsem se rozhodla, že už se zpátky do Čech nevrátím. Chtěla jsem zůstat na Kho Phi Phi a živit se potápěním.
Budu potápěčkou
Do Čech jsem přijela na otočku. Ukončit školu, vystěhovat podnájem a rozloučit se. Chtěla jsem žít svůj sen v ráji. V Thajsku jsem si doplnila kvalifikaci a začala jsem dělat podmořského průvodce - divemastra. Taky jsem během těch dvou let na ostrově převzala na sebe malý bar na pláži, který jsem vyladila, jak jen to na ostrově šlo - kytkama, hamaky, barvama a recyklací různého materiálu a dřeva. Bob Marley zpíval ze stařičkých reproduktorů o lásce, já usrkávala orosený Chang a byla jsem spokojená jak želva. Dařilo se mi. Dařilo se mi časem tak moc, až si toho všimli místní.
V tropech přituhuje
Předtím milí Thajci, majitelé pozemku, na kterém stál můj bar, se po pár měsících proměnili v živoucí noční můru. Přeli se se mnou o výši nájmu, zkoušeli ze mě všemožně vytáhnout víc peněz, záviděli mi. Po tom, co mě v rámci vyřizování účtů přetáhli při zavíračce baru pádlem po zádech, mi došlo, že je načase zvednout kotvy. Dva roky v ráji byly víc než dost.
Zpátky do Čech a kolekce šperků
Vrátila jsem se do Prahy. Neměla jsem nic kromě plánu na novou kolekci šperků z chirurgické oceli a perspexu (plexiskla) tak abych oživila po letech studenou ocel veselými barvami. Na kolekci jsem si tehdy půjčila, a ne zrovna málo. Kamarád po letech spolupráce totálně selhal, sbalil peníze a chirurgickou ocel vyřezanou laserem na novou kolekci nikdy nedodal. Barevný perspex pro novou kolekci, v které jsem chtěla kombinovat ocel a perspex jsem už měla připravený, chirurgickou ocel k dokončení kolekce nikoli.
Nehoda na kole v lese a vše je jinak
Ukradené peníze, nedodaný materiál a já za pár dní zjistila, že to může být ještě horší. Miluju kolo a les a mým snem bylo downhillový kolo. No, jak to říct, první projížďka v lese na downhilovým kole pod vedením kamaráda, zkušeným jezdcem byla i poslední. Otevřená zlomenina holení kosti a oboustranná zlomenina kotníku byla neštastná náhoda, pád a neuvěřitelnhá životní lekce, která mě na další skoro 3 roky odkázala na berle a vozík. Dlouho jsem si na začátku naivně myslela, že to rozchodím, ale hned po první operaci mi došlo, že to nebude jen tak. No bylo to náročný,,,
Ukradené peníze a zlomenina, která nešla rozchodit
Zůstala jsem sama, nemohoucí, na berlích s prognózou, že možná už nebudu nikdy normálně chodit. Neměla jsem peníze, neměla jsem práci, úrazové pojištění, zbyla mi jen hrdost, která nevypadala jako něco, co mi zaplatí účty. Řekla jsem si, že to zvládnu, ale upřímně jsem neměla nejmenší ponětí jak.
Ze samotného perspexu jsem nikdy nic nevyráběla, ale nezbývalo než to vyzkoušet. Po operaci jsem stejně nemohla dělat skoro nic a čekala mě další operace. Mohla jsem ale sedět, a tak jsme se vrhla do pokusů a experimentů výroby šperků trošku jinak než dosud. Byla to skvělá i když trošku tvrdá lekce, ale díky ní jsem objevila kouzlo materiálu, velice blízkého vlastnostmi sklu. Přes moji prvotní nedůvěru k plastu, mne práce s ním naprosto pohltila a učarovala.
Jede se na market
Pracovala jsem na nové kolekci od rána do noci. Sešroubovaná noha bolela, hojila se pomalu ale byla jsem totálně ve flow, pohlcená tvorbou. Novou kolekci jsem dokončila za měsíc. Bylo na čase ukázat ji světu.
Díky pomoci kamarádů jsem jela představit nové šperky na market. Naložili mě do dodávky i s vozíkem a věcmi a vybalili nás na místě. Byla to sázka na nejistotu, do které jsem dala všechno. No, a ono to vyšlo! Zákaznice nešetřily chválou a já prodala snad polovinu kolekce. Znamenalo to pro mě obrovské zadostiučinění a taky příjem, který jsem naléhavě potřebovala.
Operace II, III, IV, V
Během další tří let jsem žila mezi operačními sály, nemocničními lůžky, moji dílnou a design markety. Kamarádi mě vozili chromou na vozíku prodávat na Dyzajn markety, Mint markety a festivaly, jako je slovenská Pohoda a Colors of Ostrava. ACID-DESIGNS znalo čím dál tím víc lidí. Přibývalo stálých zákaznic, které se vracely a já z toho vývoje měla radost.
Šperky a pohoda
Kolem roku 2017 jsem se dostala do větší zdravotní pohody. Mohla jsem zase začít žít víc naplno a bez bolestí. Můj ateliér na pražském Újezdě se rozrůstal nejenom o nové výhonky z pokojovek, ale i o šperky nových tvarů a barev. Přicházela jsem s dalšími kolekcemi, jezdila jsem na festivaly a markety, vylepšovala jsem šperky tak, aby dělaly svým majitelkám ještě větší parádu.
U toho nikdy nechyběla moje psí princezna Josefína, která k ACID-DESIGNS patří od začátku, a následně i můj přítel Pája, který mi pomáhá nejenom na marketech.
Bylo to dost intenzivních, šílených a občas kyselých 22 let. Ale když nad tím tak přemýšlím, stálo to za to. Ten pocit, kdy moje šperky dělají ženám radost, zdobí je během běžných dní i speciálních příležitostí, totiž překoná jen máloco.
Díky za vaši přízeň. Je mi ctí i radostí pro vás tvořit❤︎
Vaše Ilka
ACID-DESIGNS v číslech
1999–2003 Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská, Valašské Meziříčí
2000 – první vyrobené náramky z chirurgické oceli
2003–2004 Vyšší odborná škola sklářská Nový Bor, ateliér pod vedením Václava Machače
2006 zrození značky ACID-DESIGNS
2006–2008 Technická Univerzita v Liberci – fakulta umění a architektury – Environmental design – ateliér Bořka Šípka, studium nedokončeno
2010 – dvouměsíční stáž ve sklářském ateliéru Bernarda Hessena
2012 výstava studentů Sklářské školy v New Yorku
2011–2013 pobyt a práce jako instruktorka potápění v Thajsku
2014 úraz na kole
2015 začátky ACID-DESIGNS na festivalech